Fotografování v podzemí

Vícenásobné ruční "flešování

Tato metoda je velmi využívána pro materiální nenáročnost. V principu se jedná o umístění fotoaparátu na stativ, a s otevřenou závěrkou prostor, který je v záběru, postupně nasvětlujeme z ruky běžbým bleskem z několika různých míst.

vypočtená clona	počet záblesků na požadovanou clonu
	2	3	4	6	8	12
f = 1	f = 1.4	f = 1.7	f = 2	f = 2.4	f = 2.8	f = 3.4
f = 1.4	f = 2	f = 2.4	f = 2.8	f = 3.4	f = 4	f = 4.8
f = 2	f = 2.8	f = 3.4	f = 4	f = 4.8	f = 5.6	f = 6.8
f = 2.8	f = 4	f = 4.8	f = 5.6	f = 6.8	f = 8	f = 9.5
f = 4	f = 5.6	f = 6.8	f = 8	f = 9.5	f = 11	f = 13.6
f = 5.6	f = 8	f = 9.5	f = 11	f = 13.6	f = 16	f = 19
f = 8	f = 11	f = 13.6	f = 16	f = 19	f = 22	f = 27

Při této metodě je nutné se vyhnout několikanásobnému vyfotografování sama sebe tím, že využijeme různých prostorových nerovností ke skrytí se, abychom nebyli v záběru objektivu. Při této metodě je velmi složité předem odhadnout výsledek, protože ve větších prostorech je nutné ručně flešnout i na třeba 8-mi místech tak, aby celý prostor v záběru byl rovnoměrně nasvětlen. Při této metodě musíme posoudit možnosti blesku, a podle nich nastavit clonu na objektivu tak, aby vzdálenost nasvětlované plochy od blesku (nikoliv od fotoaparátu !!) odpovídala dle směrného čísla cloně tak, aby clona byla alespoň o jeden stupeň více otevřena oproti tabulce na blesku, odpovídající bleskové vzdálenosti,protože podzemní prostory pohlcují bleskové světlo více, nežli venku. Je nutné podotknout, že tato metoda vyžaduje určitou kreativní představivost a teprve zkušenostmi lze docílit vysoce kvalitních záběrů.
Metodu několikanásobného nasvětlování lze také aplikovat trochu jinak, a to tak, že fotografovaný prostor se nasvětluje bleskem několikráte z jednoho místa, opět při otevřené závěrce na "B", a to zpravidla v případech, kdy výkon blesku nestačí vzhledem k předmětové vzdálenosti, popřípadě když potřebujeme z jakéhokoliv důvodu použít vyšší clonové číslo, než je možné dle výkonu blesku. V tomto případě je výsledek mnohem lépe předem vypočitatelný.
Představme si, že chceme fotografovat s bleskem se směrným číslem 30, na vzdálenost 25 metrů. Vypočítaná clona dle vzorce:
clona = směrné číslo : vzdáleností = 1,2,
což nemá prakticky žádný objektiv. Rozhodneme se, že chceme použít clonu 4. V tom případě musíme vypočíst počet potřebných záblesků, a to podle vzorce:
Počet záblesků = (zvolená clona : vypočtená clona) ², tedy
Počet záblesků = (4 : 1,2) ², což činí
11,1 - zaokrouhleno = 11 záblesků ze stejného místa.
Pro zjednodušení uvádím tabulku pro výpočet počtů záblesků v závislosti na vypočítané cloně pro jeden záblesk, a zvolené cloně.

Flěšování bleskovým práškem

Tato metoda využívá nejstarší "bleskové technologie", a to bleskového prášku, který při svém rychlém hoření vydává intenzívní světlo, které osvětlí fotografovaný prostor. Existuje několik různých složení bleskových prášků. Některé jsou bezpečné méně, některé více, některé jsou spolehlivější, některé méně. Optimální co do spolehlivosti, a nejbezpečnější je složení s 70% hořčíku a 30% chloristanu draselného, který slouží jako okysličovadlo. Pozor ! Je nutné použít chloristan, nikoliv chlorid, či chlorňan !!!

TABULKA PRO FILM 100 ASA, FILTR B 12
	6 m	8 m	10 m	15 m	20 m	30 m	40 m	50 m	80 m
f 4	0.8g	1.1g	1.5g	2.5g	3.4g	5.6g	8g	11g	18g
f 5.6	1.3g	1.8g	2.4g	4.2g	5.6g	9.2g	13g	18g	29.5
f 8	2.1g	3g	4.2g	7.1g	9.5g	16g	21g	27g
f 11	3.3g	4.5g	6g	10.5g	14g	23g	32.5

Tato slož je velmi bezpečná, a jako vhodné skladování je přechovávání v plastové lahvi s těsným uzávěrem, aby nemohlo dojít k navlhnutí. Na trhu lze obě složky sehnat, ikdyž dost pracně. Nutno dodat, že hořčík musí být práškový, nikoliv šupiny.
Dále je nutné vyhodnotit fotografovaný prostor, protože hořením prášku vzniká kouř, a v prostorech bez průvanu bychom bez dokonalé místní znalosti mohli docela dobře zabloudit v nulové viditelnosti. V jeskyních bez větrů proto postupujeme při fotografování od konce k východu.
Stejně jako u první metody, je i zde nutné zvolit vhodné místo pro umístění bleskového prášku tak, aby v žádném případě nebyl v záběru. Jedině tak je možné docílit dobře prosvětleného záběru. Výše uvedené složení je spektrálně vhodné pro černobílou i barevnou fotogarfii.
Bleskový prášek umístíme dle uvedených pravidel, a to na nehořlavý podklad- nejlépe železný plech ohnutý do "L", kdy zadní stěna tvoří odraznou plochu. Nyní uvádím tabulku pro určení přesné váhy slože (g) v závislosti na cloně (f) a vzdálenosti (m) zapáleného prášku od fotografovaného objektu (pozor-nikoliv vzdálenost fotoaparátu od objektu). Maximální množství zapalované směsi je 30g. Nikdy nezapalujte větší množství najednou !!! Tabulka je platná pro film 100 ASA při použití konverzního filtru B12, který doporučuji pro věrnější podání barev, hlavně při použití inverzního filmu.

Pozor !!! Zásadně nepoužívejte bleskový prášek na fotografování ve starých dolech, kde je velké riziko výskytu metanu, který je v koncentraci 5 - 15% výbušný !!! Pokud je použití bleskového prášku nutné, použijte nejdříve interferometr, nebo detekční trubičky k průzkumu vzduchu.

Zapalování zábleskové slože

Bleskový prášek je nejvhodnější zapalovat zápalnicí, doutnákem, nebo elektricky. Občas lze v různých prodejnách se zábavnou pyrotechnikou zakoupit zápalnice, ale příliš spoléhat se na možnost sehnání nelze.
Druhou možností je použít doutnák, který lze doma poměrně jednoduše vyrobit. Stačí zakoupit knoty do zapalovačů ve specializovaných prodejnách tabáku, a ty vyvařit ve směsi 2 dílů destilované vody a jednoho dílu dusičnanu draselného (čistého), který lze pořídit v prodejnách s chemickými potřebami. Po vyvaření doutnáky zavěsíme a necháme vysušit. Poté promneme mezi prsty, aby se vydrolily větší krystaly a doutnák je hotov. Stačí zapálit, sfouknout plamen a doutnák spolehlivě pomalu doutná a zapálí bleskový prášek. Délku doutnáku je nutné vyzkoušet.
Nejlepší způsob však je iniciace bleskové slože elektricky. Dříve bylo možné koupit elektrické palníky k raketovým motorkům, ale to je již minulost. Přistoupíme tedy k domácí výrobě. Stačí v prodejně s elektronickými součátkami zakoupit odporový drátek průměru cca 0.3 mm, tento nastříhat na 10 cm kousky, v polovině vytvořit jeden závit o průměru asi 1 mm tak, aby vývody od smyčky byly souběžné, (drát se v závitu v místě křížení nesmí dotýkat - zkrat) a na tuto smyčku nanést zápalnou slož. Tuto vyrobíme jednoduše tak, že vyrobíme kašičku z černého střelného prachu (prodávaného v prodejnách střelných zbraní do perkusních zbraní) a nitrocelulózového laku rozředěného nitroředidlem.
Druhou možností je kašička opět z černého prachu a destilované vody, s přídavkem trochy Sorbitolu, jako tužidla. Sorbitol se prodává v potravinách pod označením Sorbit, jako práškové sladidlo pro diabetiky.
Kašičku naneseme na odporový drátek na vytvořenou smyčku a necháme důkladně vysušit. Před použitím bude nejspíše nutné konce palníku očistit ostrým nožem (možná ne - nutno zkusit) od zoxidované vrstvy, připojit obyčejnou dvoulinku s krokodýlky na konci a odpálit elektrickým zdrojem, který musí být dostatečně tvrdý (musí být schopen dodat potřebný proud). Jako nejvhodnější se projevil bezúdržbový olověný akumulátor 12V (osobně používám s kapacitou 4.2 Ah), který je schopen bez problémů odpálit palník z 0.3 mm drátu KONSTANTAN, nebo ISOTAN s odporem cca 8ohm/m. Nejlepší je vyrobit si krabičku na akumulátor, a do ní instalovat odpalovací tlačítko, a krabičku opatřit reprosvorkami na připojení dvoulinky, a máme skoro profesionální roznětnici (viz obrázek). Pokud ale budeme chtít odpalovat na velké vzdálenosti, musíme počítat s tím, že na dvojlince bude docházet ke ztrátám a u výše popsaných palníků, které potřebují dostatečně tvrdý zdroj, nebude již zapalování spolehlivé. Pro ty účely je nutné vyrobit palníky takové, aby pro zážeh postačil minimální proud. Jako optimální se osvědčily palníky, vyrobené ze žárovek například 3.5V/0.3A. Palník uděláme tak, že skleněnou baňku žárovky obalíme látkou a opatrně sevřeme do svěráku, až praskne. Opatrně odstraníme skleněné střepy a vlákno namočíme do kašičky z černého střelného prachu a vody s trochou Sorbitu pro ztužení, a to několikrát vždy po vysušení. Získáme tak palník schopný zážehu při minimálním proudu. Pokud budeme jako vedení používat běžnou dvojlinku, použijeme k zapálení uvedenou rozněznici s akumulátorem. Je ale možné použít na tyto palníky i velmi tenké vedení (například zvonkový drát), ale pak je vhodnější ze starého manuálního fotoblesku vykuchat měnič VN s kondenzátorem, a vyrobit tak vysokonapěťovou roznětnici, u které nebude vadit u dlouhého a tenkého vedení, že dochází ke ztrátám. Opět vidíte takovou na obrázku. Dává cca 300V a je v ní kondenzátor z téhož blesku, 600uF/330V, který dodá dostatečnou energii pro zapálení žárovkového palníku na libovolnou využitelnou délku vedení. Tuto roznětnici však nepoužívejte na zapalování palníků z odporového drátu, které mají velmi malý odpor, a díky tomu dojde po několika zapálení ke zničení i velmi odolného tlačítka.
Elektrické odpalování má velkou výhodu, že můžeme vozit dvoulinku libovolné délky a blejskat přímo od fotoaparátu, případně natáhnout více dvoulinek na různá místa s připravenými bleskovými složemi, a postupně odpalovat všechny z jednoho místa. Také je možné propojení více míst a odpalovat všechny naráz. Zde bych doporučil - na rozdíl od propojování trhavin - paralelní spojení. Trhaviny se z bezpečnostních důvodů spojují zásadně sériově (buď bouchnou všechny, nebo žádná), ale na to je nutné mít všechny palníky s naprosto stejnými vlastnostmi, což doma těžko docílíme. Při paralelním zapojení se sice může stát, že některá slož neblejskne, ale to uvidíme, a stačí opětovně zmáčknout tlačítko a je to.
Po přivedení napětí se drátek rozžhaví a zapálí zápalnou slož na smyčce. Ještě mě napadlo, že by možná bylo možné zapalovat bleskový prášek přímo odporovým drátkem bez nanesené zápalné slože na smyčce - budu to muset ještě vyzkoušet. Bylo by to podstatně jednodušší a pravděpodobně to půjde. Při instalaci před vlastním fotografováním je vhodné postupovat tak, že nejprve instalujeme bleskový prášek s palníkem, k němuž připojíme dvoulinku, a teprve poté dvoulinku připojíme k roznětnci (pro případ poruchy tlačítka - kdyby bleskový prášek bleskl při zapojování nám pod rukama, sice by se nic drastického nestalo, ale dlouho bychom nic neviděli).

Kdo se zajímá o tuto práci vážně, může technologii zábleskové slože dovés až k dokonalosti. Je totitž možné si zhotovit přímo bleskové tablety na konkrétní směrné číslo a ušetřit si tak nasypávání a dávkování směsi přímo v terénu. Bleskové tablety jsou taky odolné proti vlhkosti, což je dalším plusem při práci v už tak dost vlhkém prostředí. Jak na to?
Především je nutné si uvědomit, že tablety bude nutné lisovat, a použít i nějaké pojivo, které by neovlivňovalo hoření, či spektrální podání světla. Jako pojivo tedy použijeme obyčejný čirý nitrolak, a to takový, který bude hustější, než na natírání. Zkusíme sehnat nějaký starý s prošlou lhůtou, nebo jej necháme otevřený vyvětrat. Čím bude lak řidší, tím je větší riziko, že tablety budou při hoření praskat a rozletovat se. Předem si mavážíme směs podle tabulky na konkrétní směrná čísla. Posléze do každého naváženého množství přidáme malé množství laku, a to tak, aby směs byla ještě sypká, a ne tekutá. Takto připravenou směs musíme vylisovat do tablety. Nejvhodnější je zakoupit hliníkovou trubku vhodného průměru ( na malé tablety cca 2cm průměr, na větší dávky 3-3.5cm) a do této opět hliníkový trn (kulatinu). Kulatinu rovně uřízneme asi v délce 3cm a vložíme dospod trubky, kterou uřízneme na délku cca 15cm. do trubky nasypeme směs s pojivem, a vložíme druhý trn z kulatiny, kterým budeme lisovat. Na lisování samotné postačí svařit rám z železných "U" profilů a doprostřed jednoho profili přivařit matici pro šroub M12, kterým budeme směs lisovat. Lisuleme na co největší tlak a necháme chvíli stlačené (cca 10 minut). Poté povolíme lis, trnem vytlačíme tabletu ven i se spodním uzávěrem trubky a necháme volně vysušit několik dní (ne na přímém slunci - je třeba pomalé vysoušení). Potom tabletu natřeme opět nitrolakem a horní stranu tablety ihned po natření poprášíme černým střelným prachem pro lepší zapalování a opět přelakujeme.
Ještě bych doporučil do lisovacího trnu zapustit nějaký menší trn, který by v tabletě vylisoval prohlubeň cca 5x5mm, do které budeme vkládat při zapalování hlavičku palníku - lépe zapálí.
Takto zhotovené tablety jsou vlhkovzdorné, a daleko lépe se takto s materiálem manipuluje. Na spodní sraně si můžeme tablety označit černým nesmazatelným fixem podle směrného čísla, případně podle gramáže