Jak na kontrasty

Různé filmy mají různé vlastnosti, což jistě každý dobře ví. Jednou z těchto vlastností je i dynamický rozsah, neboli vlastnost filmu zaznamenat na snímku světla a stíny v určitém rozsahu. Pokud má film malý rozsah, budeme mít při slunečném počasí dost velké problémy s kontrasty v záběru, a to hlavně například při fotografování v částečně zalesněných prostorách, kde prosvětlují sluneční paprsky, vedle kterých jsou zase tmavá místa. S takovouto silně konrastní scénou si málokterý film poradí, a pokud použijeme na fotoaparátu automatické režimy měření expozice, tak si s tím neporadí ani fotoaparát. Takže jak s tímto stavem bojovat, když záběr chceme realizovat ?

Výběr vhodného filmu

Především je nutné myslet na to, že ideální jsou filmy s nižší citlivostí, protože hodně citlivé filmy nezvládají kontrasty dobře. Je vhodné si vybrat film podle zjištěných vlastností. Tyto můžeme zjistit z různých prospektů, nebo si najít internetové stránky výrobce filmu a stáhnout si datasheet příslušného filmu. Mnohdy ale nezjistíme expoziční rozsah, ale můžeme zjistit expoziční pružnost filmu a čím je tato vyšší, tím je vyšší rozsah zvládnutelných expozičních podmínek. Při samotném fotografování poté musíme zjistit expoziční rozsah fotografované scény. Jak na to ? Docela jednoduše. Pokud máme možnost zapnout na fotoaparátu bodové měření, aktivujeme jej a dobře si prohlédneme v hledáčku komponovanou scénu a vybereme nejsvětlejší a nejtmavší místo, a tyto si bodovým měřením změříme. V nejsvětlejším místě například naměříme hodnoty f=22 při t=1/500, a v nejtmavším místě f=22 při t=1/15. Jedná se tedy o rozdíl o 5 EV (expozičních čísel - 500-250-125-60-30-15). Jestliže víme, že náš film má expoziční rozsah 6 EV, můžeme fotit, jestliže má ale rozsah nižší, máme smůlu. Pokud se rozhodneme fotografovat při výše uvedených podmínkách, jak nastavit expozici? Obecně je známo, že na fotografii jsou přijatelnější místa podexponovaná, než ta přeexponovaná, která vypadají jako světlem vypálená emulze. Je proto lepší nastavit expoziční parametry blíže k těm světlejším místům, než k těm tmavším. Takže pokud jsme se se změřenou scénou dostali do expozičního rozsahu filmu, nastavíme manuálně expozici mezi střední hodnotou a hodnotou světlých míst, tedy v našem případě zhruba 125-250. U Ttmavých míst sice bude podexpozice vyšší, než přeexpozice u světlých míst, ale to je vhodnější, protože jak jsem uvedl, přesvícená místa vypadají daleko hůř, než ta mavá. Co ale když se dostaneme podmínkami přes rozsah filmu? I zde je způsob jak se s tím vyrovnat :

Vyvážený doplňkový záblesk

Pokud máme ve scéně příliš tmavá místa, je nutné jejich jas upravit na rovinu těch světlejších, a to bleskem. Pokud vlastníme fotoaparát s bleskem, umožňujícím vyvažovaný doplňkový záblesk, je možné tuto funkci využít, ale většinou to nedopadne dobře, protože vyzdálenost blesku od tmavých míst je příliš velká, než aby výkon postačil nastaveným parametrům fotoaparátu pro světlá místa. Proto je vhodné pracovat manuálně. Postupujeme jednoduše tak, že při běžném fotografování musíme použít synchronizační čas fotoaparátu, a k němu přiřadíme příslušnou clonu podle změřených světlých míst. Podle takto zjištěné a nastavené clony si určíme vzdálenost blesku podle jeho směrného čísla vydělením směrného čísla clonou. Jestliže máme na fotoaparátu nastavenu clonu příkladně 16, a blesk s GN 40, vyjde nám vzdálenost 40:16=2.5m. Blesk připojíme delším synchrokabelem k fotoaparátu, a s využitím pomocníka namíříme blesk na tmavé místo z této vzdálenosti, tedy ze vzdálenosti 2.5 metru a exponujeme záběr. Tímto postupem máme zajištěno, že tmavé místo bude nasvětleno na přibližně stejnou úroveň, jakou exponujeme světlá místa a záběr tedy bude světelně vyvážeý. Pokud fotografujeme dlouhým časem na "B", je to jednodušší, protože nepotřebujeme dlouhý synchrokabel. Postupujeme stejně jako v předchozím případě, pouze s tím rozdílem, že při oevření závěrky na "B" během jejího otevření odpálíme blesk z příslušné vypočítané vzdálenosti ručně.
Z výše uvedených důvodů rozhodně doporučuji postupovat manuálně a nevyužívat programové funkce "vyvažovaný doplňkový záblesk" na fotoaparátu, protože v případě, že jsme od fotografované scény vzdáleni více, než nám vychází vypočítaná vzdálenost blesku od tmavého místa, jeho výkon by nestačil na prosvětlení těchto tmavých míst, a záblesk by ve skutečnosti nebyl vyvážený a nesplnil by účel.Tato funkce na fotoaparátech je standardně určena pro přisvělení postav fotografovaných v protisvětle, a v tomto případě by nebyl účinný.

Nasvětlení odraznou deskou

Stejná, nebo obdobná metoda, jako ta předchozí, je nasvětlení tmavých míst nějakým odrazným materiálem, který použijeme jako zrcadlo pro slumeční světlo. Můžeme použít například alobalovou fólii, nebo zakoupit stříbrnou koženku. Postup je takový, ža pomocník tímto odrazovým materiálem nasměruje sluneční světlo do prostoru tmavých míst tak, aby tato byla prosvětlena. Stříbrná oženka poskytne normální rozptýlené světlo, ale pokud použijeme například zlatou koženku, můžeme docílit teplejšího odstínu v daném nasvětlovaném místě. Tato metoda je velmi vhodná i například na portréty v přírodě.

---