Hyperfokální ostření

Hyperfokální vzdálenost

Dostáváme se k novému pojmu, a tím je hyperfokální vzdálenost. Mezi amatérskou veřejností koluje několik různých definicí tohoto pojmu, při čemž minimálně dvě jsou správné, ale pro praktické využití je nejvhodnější ta, která nám umožní stanovit si podle potřeby hloubku ostrosti podle daných parametrů. Vysvětlíme si tento pojem tedy následovně :
Jedná se o minimální vzdálenost zaostření fotoaparátu, od které bude vše až do nekonečna ostré. Tato je samozřejmě závislá na použitém ohnisku objektivu, a nastavené cloně. Hyperfokální vzdálenost lze podle uvedených parametrů vypočítat. Jelikož jsme si v článku o hloubce ostrosti řekli, že skutečná hloubka ostrosti se vždy nachází 1/3 před rovinou zaostření a 2/3 za rovinou zaostření, znamená to tedy, že prostor od hyperfokální vzdálenosti, tedy od roviny zaostření až po nekonečno, jsou ty dvě třetiny hloubky ostrosti, a tudíž před touto vypočtenou hyperfokální vzdáleností se ještě nachází prostor, ve kterém bude taky zaostřeno. tento prostor lze z hyperfokální vzdálenosti odvodit podle vztahů ve vzorcích, kterými vás zde nebudu zatěžovat, protože nepředpokládám, že by někdo do terénu nosil kalkulačku. V podstatě jde o to, že přední hranice hloubky ostrosti se nalézá v polovině hyperfokální vzdálenosti.
Pro praktické využití jsme pro vás připravili přehlednou tabulku hyperfokálních vzdáleností pro běžné ohniskové vzdálenosti a clony. V tabulce naleznete vždy dvě čísla. První je vypočtená hyperfokální vzdálenost, a druhé číslo za lomítkem je přední hranice hloubky ostrosti. Uvedu příklad :
jestliže použiju objektiv o ohniskové vzdálenosti 28mm, nastavím clonu 8, je podle tabulky hyperfokální vzdálenost, tedy vzdálenost na kterou musím zaostřit aby bylo vše až do nekonečna ostré, 3.27 metru. Přední hranice hloubky ostrosti je tedy 1.63 metru, a tudíž v tomto případě bude zaostřeno vše v prostoru od 1.63 metru až do nekonečna. ( U velkých vzdáleností jsou míry zaokrouhleny na celé metry. )

	f 2.8	f 4	f 5.6	f 8	f 11	f 16	f 22
20 mm	4.76 / 2.38m	3.33 / 1.66m	2.38 / 1.18m	1.67 / 0.83m	1.21 / 0.65m	0.83 / 0.41m	0.61 / 0.3m
24 mm	6.86 / 3.43m	4.8 / 2.4m	3.43 / 1.71m	2.4 / 1.2m	1.75 / 0.87m	1.2 / 0.6m	0.87 / 0.43m
28 mm	9.33 / 4.66m	6.53 / 3.26m	4.67 / 2.33m	3.27 / 1.63m	2.38 / 1.19m	1.63 / 0.81m	1.19 / 0.6m
35 mm	14.58 / 7.29m	10.21 / 5.1m	7.29 / 3.64m	5.10 / 2.55m	3.71 / 1.85m	2.55 / 1.27m	1.86 / 0.93m
50 mm	29.76 / 14.88m	20.83 / 10.42m	14.88 / 7.44m	10.42 / 5.21m	7.58 / 3.79m	5.21 / 2.6m	3.79 / 1.9m
70 mm	58.33 / 29.2m	40.83 / 20.41m	29.17 / 14.58m	20.42 / 10.21m	14.85 / 7.42m	10.21 / 5.1m	7.42 / 3.71m
105 mm	131.25 / 65.62m	91.88 / 45.94m	65.63 / 32.81m	45.94 / 22.97m	33.41 / 16.7m	22.97 / 11.48m	16.70 / 8.35m
135 mm	216.96 / 108.48m	151.88 / 75.94m	108.48 / 54.24m	75.94 / 37.97m	55.23 / 27.62m	37.97 / 18.98m	27.61 / 13.8m
200 mm	476.19 / 238.1m	333.33 / 166.66m	238.10 / 117.55m	166.67 / 83.34m	121.21 / 60.6m	83.33 / 41.66m	60.61 / 30.3m
300 mm	1071 / 535m	750 / 375m	536 / 268m	375 / 187.5m	272.73 / 136.36m	187.50 / 93.75m	136.36 / 68.18m
500 mm	2952 / 1476m	2067 / 1034m	1476 / 738m	1033 / 517m	751 / 375.5m	517 / 258.5m	376 / 188m

Má to ale jeden háček. Tato tabulka se vztahuje na kinofilmový formát, a z něj pořízené zvětšeniny do formátu A4, tedy 20x30 cm. Proč tomu tak je, vysvětlím dále.

Předem pár asi překvapivých tvrzení, která se k tomuto tématu vztahují :
1) všechny výpočty se kterými se setkáváme jsou relativní, stejně jako vše kolem nás
2) hloubka ostrosti vlastně fyzicky neexistuje
Ať vypočítáváme hloubku ostrosti jakkoliv, fyzicky vzato zobrazený bod je ostrý vždy jen v rovině zaostření. Před ní a za ní je vždy neostrý. Jek je tedy možné využívat hloubku ostrosti, potažmo hyperfokální vzdálenost? Jednoduše. Zde využíváme nedokonalosti našich smyslů, přesněji zraku. Každý bod, který vyfotografujeme se zobrazí jako ostrý bod pouze v rovině zaostření. Mimo ni je již rozmazán, a to tím více, čím více je vzdálen od roviny zaostření. Jenomže lidský zrak je schopen takovéto posuny v ostrosti zaznamenat až od určité hranice. Obecně se soudí, že tato hranice je u kinofilmového políčka cca 0.028 mm průměru rozptýlení ostrosti jednoho bodu. ( někdy se udává 0.03mm ). Proto se u vzorců pro výpočet hyperfokální vzdálenosti setkáváme s toutokonstantou, díky které vypočteme, jak daleko od roviny zaostření uvidíme ještě vše ostré. Proto má při těchto výpočtech vliv i později zhotovená zvětšenina. Pokud bychom se snažili z kinofilmu vytvořit obraz o velikosti 60x90 cm, zjistili bychom, že oproti této tabulce je hlobka ostrosti menší, protože tam, kde u menších zvětšenin uvidíme ještě vše ostré, bude již rozptyl jednotlivých bodů za hranicí nerozlišitelnosti lidským okem a my to již uvidíme. Z toho důvodu není možné vypočítat hyperfokální vzdálenost využitelnou v praxi pro všechny formáty negativu, ale i následné zvětšeniny. Vystačíme si však s touto tabulkou pro nejběžnější formát negativu 24x36mm a zvětšeniny do formátu 20x30 cm.

Dalším ne nepodstatným vlivem na hyperfokální vzdálenost a celkově hloubku ostrosti má také stavba objektivu. Jak jsem uvedl, je rozsah ostrosti dán velikostí rozptylu zaostřeného bodu, tedy mírou jeho rozmazání, která v poli hloubky ostrosti nepřekračuje cca 0.03mm. Z toho lze vcelku jednoduše odvodit, že u pevného objektivu s dokonalou optickou sestavou bude toto pole ostrosti delší, než u o něco méně kvalitních zoomů, protože optickou sestavu pevného objektivu lze přesně propočítat, kdežto u zoomu, kde se několik sestav vzájemně pohybuje, to je složitější. V praxi to můžeme vidět v porovnání například pevného objektivu Nikkor 50mm/f1.4 s některým běžným setovým zoomem, kde při nastavení zoomu na 50mm a stejné clony například na 4 zjistíme u uvedené velmi kvalitní pevné padesátky podstatně větší hloubku ostrosti, která je viditelná i u malých zvětšenin. Z těchto uvedených důvodů je zřejmé, že všechny výpočty musíme brát částečně s rezervou, protože většinou se vztahují na jednoduchou optiku, ale zoom je už natolik opticky složité zařízení, že zde nelze uplatnit všechny výpočty beze zbytku.