Historie vývoje fotografie

Byla to náhoda

Stanovit, kam až sahají prvopočátky fotografie není vůbec jednoduché, ale podle dochovaných zpráv pravděpodobně již kolem roku 350 př.n.l. si Aristoteles všimnul, že v temné místnosti s malým otvorem ve stěně se na protilehlou stěnu promítá převrácený obraz okolního terénu, tedy byl trojrozměrný obraz přenesen na plochu. Není však již známo, zda toto zjištění mělo nějaké další výsledky. Prokazatelně však stejné zjištění, ale v daleko pozdější době, vedlo k vynálezu přenesení trojrozměrného obrazu na plochu, a to Leonardem da Vinci, který na základě tohoto jevu nakreslil v roce 1519 první "dírkový fotoaparát" tzv. "Camera Obscura". Ovšem teprve asi po 150 letech dírku v této krabici opatřil Vinciho krajan Daniel Barbaro jednoduchou spojnou čočkou, čímž vznikl první a nejjednodušší fotoaparát, samozřejmě bez jakýhkoliv ovládacích prvků a ještě bez clony. "Camera Obscura" byla používána malíři dávno před vynálezem fotografie k různým činnostem, například dokumentování architektury, kdy obraz se promítal na plátno, či papír, na kterém se uhlem obkreslil. Poté, co se camera obscura začala využívat na fotografování, expozice se prováděla odkrytím a zakrytím objektivu na příslušný čas. Jak ale docílit, aby obraz na této průmětné ploše zůstal a byl dále využitelný bez překreslování uhlem? To se dozvíme dále.

A přichází nová věda - chemie

Teprve po vzniku vědeckého oboru nazvaného chemie si někteří vědci začali všímat jevu, kdy některé látky měnily na světle svůj vzhled. Teprve Johann Heinrich Schulze se přiblížil fotografii, když roku 1725 objevil, že soli stříbra jsou citlivé na světlo. Teprve však po sto letech, roce 1813, vznikla první chemická fotografie, když francouz Joseph Nocéphore Niepce, ponořil papír do roztoku chloridu sodného a ten propláchl v roztoku dusičnanu stříbrného aby se vysrážel chlorid stříbrný. Po expozici se na papíru objevil negativní obraz, který však brzy zmizel, protože ustalovací metoda ještě neexistovala a expozice tak pokračovala dále až celý papír zčernal. Po tomto neúspěchu začal Niepce dělat pokusy se zinkovými deskami potřenými asfaltem rozpuštěným v levandulovém oleji. ( Podle některých zpráv se obraz vavolával směsí levandulového oleje a petroleje ) Roku 1816 se poprvé podařilo obrazy zachytit, ustálit a vyleptat. Tento proces vyžadoval expozici na slunečním světle trvající kolem 8 hodin. První fotografické objekty však musely být statické, což vyplývá z expozičního času. ( nejstarší dochovaná fotografie pochází právě od Niepceho, z roku 1826, pořízená na litografickém kameni, potaženém vrstvou asfaltu rozpuštěného v oleji ) V Niepcových pokusech pokračoval francouz, Louis Jacques Daguerre, který s Niepcem uzavřel v roce 1829 smlouvu o spolupráci, a který je dnes obecně považován za vynálezce fotografie. Niepce nemohl práci dokončit, protože po čtyřech letech spolupráce zemřel. V roce 1835 Daguerre náhodně objevil, že je možné rtuťovými párami vyvolat obraz neviditelně zachycený na stříbrné desce, na kterou působily účinky jodových par. Tak byla vynalezena tzv. daguerrotypie, základ první použitelné techniky fotografování, protože na osvit stačilo "jen" několik minut. Oficiálně vznikla 19.11.1839, kdy byla tato metoda veřejně demonstrována na zasedání Francouzské Akademie Věd.

Avšak daguerrotypie vykazovala mnohé praktické nevýhody. Každý obrázek byl originálem, z nějž nebylo možné zhotovit kopie, povrch byl velmi citlivý na dotek a tak obrázky musely být uchovávány za sklem. Mimo to byl obraz zrcadlově převrácen, což se později řešilo zrcadly. Taktéž zde bylo nebezpečí, vyplývající z přílišné toxicity používaných chemikálií.

I když Daguerre vlastně zahájil dlouhotrvající vznik fotografie, k té dnešní, jak ji známe, nás více přiblížil anglický fyzik Wiliam Henry Fox Talbot , který odstranil mnohé uvedené nevýhody daguerrotypie. Kus papíru natřel slabým roztokem soli a usušil. Poté jej natřel ještě slabým roztokem dusičnanu stříbrného a opět usušil, čímž na papíru vznikla vrstvička chloridu stříbrného. Pak takto připravený papír asi půl hodiny exponoval a ustálil v jodidu draselném. Později pak objevil, že když přidá kyselinu duběnkovou, papír se stane na světlo mnohem citlivější a expozice se tak znatelně zkrátí. Takto vlastně vznikl negativ. Pozitiv se pak zhotovil tak, že se negativ položil na další, stejným způsobem připravený papír a osvětlil na slunci, čímž došlo k inverzi obrazu. Pak se stejným způsobem vyvolal a ustálil. Tak vznikla roku 1839 "calotypie". Ta měla oproti daguerrotypii řadu výhod. Především v možnosti zhotovení (teoreticky) neomezeného množství kopií a nižší náchylnosti na povrchové poškození. Protože však Talbot své postupy patentoval, bránilo to masovému rozšíření calotypie, což způsobilo, že daguerrotypie byla daleko rozšířenější. V roce 1853 bylo v Americe zaregistrováno cca 10 000 daguerrotypistů, kteří zhotovili kolem 3 milionů daguerrotypií.

Díky vynalézavému duchu člověka však ani tyto dvě metody neměly právo překonat věky. Vznikla opět daleko dokonalejší metoda, tzv. "mokrý kolodiový proces", který v roce 1851 přivedl na svět Frederick Scott Archer. Samotné "kolodium" objevil roku 1846 německý profesor chemie v Basileji Christian Friedrich Schönbein . Jednalo se o čistou skleněnou desku potaženou kolodiem, tvořeným jodidem draselným a bromidem draselným. Pak následovalo zcitlivění ponořením do roztoku dusičnanu stříbrného. Expozice se prováděla ve speciálním držáku. Poté následovalo vyvolání v roztoku síranu železnatého a ustálení v kyanidu draselném (cyankáli). Proces končil praním a sušením. Výsledkem byl silně kontrastní a jemnozrnný negativ, z kterého bylo možné zhotovit pozitivní obrazy jako u calotypie.

Nový proces opět přinášel řadu výhod. Zejména to byla vysoká citlivost s expozicí jen několik vteřin, což již umožnilo fotografovat i mírně se pohybující objekty. I cena zde byla daleko nižší, než u daguerrotypie. Rozšíření procesu napomohlo i to, že postupy nebyly patentovány, jako u calotypie. Zůstávala však jedna nevýhoda. Byl to mokrý proces a desky musely být připravovány na místě, protože jejich vlastnosti neumožňovaly jejich skladování a přepravu na místo. A tak se objevilo množství fotografických stanů. V té době byli fotografové - vzhledem k povaze ustalovače - také vyhledáváni lidmi, kteří se chtěli zbavit svého partnera, což vedlo k některým dodnes známým kriminálním případům....

Vývojové finále fotografie

A nyní se již dostáváme k vývojovému finále, které zapříčinilo, že my dnes můžeme utrácet všechny úspory za náš koníček. V roce 1871 vytvořil Richard Leach Maddox fotografické bromostříbrné desky s želatinovou emulzí, které sice byly v počátku méně citlivé než kolodiové, ale měly mimořádnou výhodu v tom, že byly suché. To si uvědomil i George Eastman ( zakladatel firmy Kodak ), a po určitém zlepšení těchto desek zavedl v roce 1880 jejich výrobu. I když tyto desky měly řadu výhod a ve fotografických ateliérech se udržely až do 2. poloviny 20. století, v exteriéru měly jednu nevýhodu, a to, že po každém snímku bylo pochopitelně nutné vložit novou desku. Tento poslední nedostatek pomohl odstranit američan Hannibal Goodwin, který roku 1887 vynalézá FILM.
A nyní přichází celých 94 let klidného období pro fotografii, kdy nedošlo k žádným převratným změnám v technologii fotografování. Celou tuto dobu úspěšně přežívá technologie fotografického filmu bez vážného ohrožení. Ale ani tato metoda trvalého zachycení obrazu zřejmě nemá právo překonat věky....

A co dál - jedničky a nuly ?

Píše se rok 1981 a na svět přichází první fotoaparát bez filmu, který má na místě filmu destičku o rozměru 10.1x12.1 mm, na níž je umístěno 280.000 miniaturních fototranzistorů v matici 570 x 490. O tento převrat ve fototechnice se postarala firma Sony, a fotoaparát se jmenoval Mavica. Jednalo se o zrcadlovku s pevným zrcadlem, bez závěrky - expozice se prováděla elektronicky. Uvedený snímací prvek s fototranzistory snímal světlo s posunem náboje, a byl proto pojmenován "Charge Coupled Device", tedy ve zkratce CCD. Fotoaparát pořizoval buď pohyblivý záznam na magnetickou audiokazetu v připojeném magnetofonu přes adaptér, nebo fotografie na magnetický disk o průměru 50 mm v kazetě 60x56x3 mm vložené ve fotoaparátu, nazvané Mavipack, jejíž kapacita byla 50 snímků, a která byla již vyjímatelná. Vzhledem k rychlosti disku bylo možné pořídit i sérii 10 snímků rychlostí 60 snímků/sek.
Tak vznikla naprosto odlišná technologie snímání a záznamu obrazu, která již dnes ve skutečnosti není obrazem, ale nespočetným množstvím jedniček a nul ( binární kód ), které adresují jednotlivé body z nichž se skládá obraz, a určují vlastnosti těchto budů ( pixelů ), a chemické laborování takto mění na binární matematiku. Tak bylo nastartováno nové období fotografie, které dnes umožní z připojeného fotoaparátu k tiskárně hned získat fotografii bez máčení rukou v chemikáliích a za plného osvětlení. A o čem se dávným fotografům nesnilo ani v těch nejdivočejších snech je to, že díky této technologii je dnes možné po zmáčknutí spouště a připojení fotoaparátu k telefonní lince přes počítač do několika minut tisknout fotografii na opačné straně Zeměkoule.
A jestli tato převratová technologie (kvalitativně zatím pokulhávající za fotografickým filmem) udělá "díru do světa", ukáže až BUDOUCNOST .

Závěrem

Při čtení tohoto článku možná někteří z vás narazí na drobné rozpory s informacemi uvedenými v jiných zdrojích. I já jsem narazil na rozporné informace, ale tomu se nelze vyhnout, protože vždy u významných vynálezů narážíme na různé interpretace historie, způsobené pouze kusými neucelenými historickými záznamy, jejichž části nenávratně zmizely v různých válečných vřavách, požárech či církevních cenzurách písemností. To ovšem nic nemění na tom, že to byly prostě krásné průkopnické časy, kdy fotograf byl ještě "Pan fotograf", protože musel opravdu umět. Dnes v době kompaktů, digitálů, DTP studií, minilabů a dalších "vymožeností" se do toho plete každý, čímž fotografii pomalu degradujeme na obyčejné obrázky bez ducha, nápadu a technické kvality. Díky tomu jsem už dvakrát od někoho slyšel poznámku, co že jsme to my zapálení fotoamatéři za blbce schopné utratit za fotoaparát desetitisíce, když on udělá stejně kvalitní fotografie foťákem za tři stovky..... ( no comment )

To mi mimochodem připomíná jednu krásnou poznámku : Proč je dnešní svět takový, jaký je? Protože když Pán Bůh stvořil člověka, zapomněl si to nechat patentovat, a teď mu do toho fušuje každý ***** . No nepřipomíná vám to něco ?

---