Amateur radio station Czech Republic - my name: František Javůrek, QTH: Brno, LOC: JN89HE, ASL: 205m
Home FRQ :

439.000 - OK0BH
438.925 - OK0BAB
Scheme :

1024x768,
IE, Mozilla
Výroba QSL :

OK1DRQ
Elliprint

Linux pro začátečníky- díl 6.

Autor : Franta OK2FJ   (Highlander Brno)




Dnes se podíváme na činnosti s oprávněními roota, nebo-li práci v terminálu, která je velmi důležitá, když dojde k problémům v systému, nebo když je potřeba zasahovat do systémových souborů. Tyto znalosti nejsou v našich končinách moc v kurzu, ale pokud nechcete skončit jako Wokňáci- při sebemenším problému hned reinstalovat systém, což je naprosto zbytečné, bude vhodné se začít věnovat i této oblasti.



Nejdříve to jednodušší- práva roota v grafickém správci souborů

Pokud v nějakém fóru dostanete radu přepsat, či upravit obsah některého systémového souboru, zpravidla se to odehrává v textovém terminálu, ale jde to i v grafickém režimu- tedy klikáním. Především je třeba si přímo otevřít správce souborů už s oprávněními roota. Jak už jsem psal v předchozích článcích, práva roota nám systém přidělí na základě příkazu "sudo" a zadání hesla. Jenže to není tak jednoduché. Příkaz sudo používáme v textovém režimu, v grafickém režimu jej použít nesmíme! Došlo by k problémům při příštím spuštění počítače. Pro grafické programy používáme příkaz "gksudo". Takže správce souborů Nautilus spustíme v grafickém režimu s oprávněními roota příkazem "gksudo nautilus". Poté, co se spustí Nautilus, máme kompletní oprávnění a můžeme zasahovat do všech souborů. Proto pozor, co v tomto režimu práce děláme. Nyní můžeme opravdu jednoduše zneschopnit celý systém. Stejně tak v tomto režimu je systém vplně přístupný i z venčí, takže takto spouštíme Nautilus jen na nezbytně dlouhou dobu pro úpravy systémových souborů a poté jej ihned zavřeme. Dále můžeme v Nautilu pracovat po běžném spuštění ikonou, bez rootovských oprávnění.

Během doby, kdy máme Nautilus otevřený pod terminálem, tedy s právy roota, je zároveň otevřené i okno terminálu. To nesmíme zavřít, protože Nautilus je ovládán právě terminálem. Stejně tak musím upozornit i na jisté bezpečnostní opatření- pokud budete pracovat s právy roota déle než 15 minut, systém vás opětovně požádá o zadání hesla. To je opatření kvůli tomu, kdyby obsluha zapoměla tato práva ukončit, aby systém práva roota nedržel déle, než je nutné, a systém tak nebyl vystaven zbytečnému nebezpečí.

Terminál

Terminál, ja už mnozí ví, je textové okno, ve kterém ovládáme systém pomocí textových příkazů, podobně jako kdysi v Dosu. I příkazy jsou téměř stejné, což ocení ti, co kdysi Dos ovládali. Podobně je to i jako v "Příkazové řádce" z Windows. Jenže zde v Linuxu je terminál mnohem mocnější, než příkazová řádka ve Windows, protože systém Linuxu je přístupný kompletně, ne jen drobnosti jako ve windows. Tudíž můžete si se systémem dělat co chcete- můžete si nahrávat další moduly do jádra systému, můžete měnit jádro, můžete si upravovat ovladače na míru vašeho jádra systému, atd.

Práce v terminálu




Po otevření terminálu uvidíte to, co na obrázku. Před zavináčem je jméno přihlášeného uživatele, za zavináčem název počítače, a pak vodorovná vlnovka, která znamená, že se aktuálně nacházíte v domovském adresíři. Za znakem dolaru bliká korzor, a zde můžete již psát příkazy. V grafickém okně terminálu lze používat i režim kopírování a vkládání, ale pozor, neplatí zde klávesové zkratky CTRL+C a CTRL+V, ale musíte použít pravé tlačítko myší a z kontextového menu vybrat "kopírovat", ši "vložit". Pokud byste trvali na klávesových zkratkách, v terminálu musíte přidat Shift, tedy zkratky budou vypadat CTRL+SHIFT+C, CTRL+SHIFT+V. To použijete například při vkládání kompletních příkazů zkopírovaných z nějaého poradního fóra, či z návodů na linux. Na mnohých fórech vím nabídnou řešení nějakého problému v podobě příkazu, který začíná právě značkou $. To znamená, že jde o příkaz do terminálu, příkaz si ale zkopírujeme bez toho "dolaru". Jde o to, když už používáte nějaý kopírovaný příkaz, abyste věděli, co vlastně děláte. Tím se taky učíte, a práce v terminálu pro vás bude časem jednodušší.

Základní příkazy- pohyb v adresářích

Tedy představte si, že v tomto okamžiku nevíme, kde se momentálně v hloubi svých souborů nalézáme. To nám terminál vypíše po zadání příkazu

pwd

Pokud tento příkaz napíšete po spuštení terminálu, dostanete adresu "/home/uživatel" což znamená to samé, jako po spuštění ta vodorovná vlnovka. Nyní může nastat potřeba přesunout se do nějakého jiného adresáře, ve kterém potřebujeme pracovat s nějakým souborem. Jelikož nejsme v grafickém správci souborů a nemusíme si zrovna pamatovat schema adresářů a souborů, můžeme si nechat vypsat obsah adresáře, ve kterém se zrovna nacházíme. Používá se na to příkaz

ls

Na základě tohoto příkazu systém vypíše všechny adresáře a soubory v adresáři, kde se momentálně nacházíme. Ale soubory jen v této úrovni. Pokud chceme soubory i z dalších podadresářů, musíme se přemístit do konkrétního adresáře a pak teprve napsat příkaz "ls". Nyní trošku odbočím- tímto příkazem, který znamená něco jako "vypiš" můžeme si nechat vypsat i například připojená USB zařízení: [lsusb], nebo si nechat zobrazit všechny moduly v jádře systému: [lsmod].

Jak se tedy přemístit do jiného adresáře? Jednoduše s využitím příkazu cd:

cd

Pokud se chceme dostat do adresáře o jednu úroveň níž, tedy do podřízeného adresáře, vypíšeme s příkazem jeho název
cd dopisy

Pokud se potřebujeme dostat do nadřízeného adresáře, tedy o úroveň výš, zapíšeme
cd..

Pokud se potřebujeme dostat odkudkoliv zpět do domovského adresáře, tedy /home/uživatel, zapíšeme jen
cd

Pokud se potřebujeme dostat odkudkoliv zpět do kořenového adresáře, tedy nejvyššího adresáře, tak jako po spuštění terminálu, zapíšeme
cd/

Ovšem pokud známe strukturu našich adresářů na disku, můžeme pomocí příkazu cd přejít přímo do potřebného adresáře:
cd /home/uzivatel/dokumenty/dopisy

Nezapomeňte při psaní adresy za "cd" udělat mezeru. Mezi příkazem a jeho parametry musí být mezera. o příkaz do terminálu, příkaz si ale zkopírujeme bez toho "dolaru".

Základní příkazy- práce s adresáři a soubory

Potřebujeme zkopírovat nějaký soubor v aktuálním adresáři, tedy musíme zadat příkaz pro kopírování "cp", ale zároveň i jeho nový název, protože nelze mít v jednom adresáři dva soubory se stejným názvem. Použijeme tedy

cp dopis dopis1

Tento příkaz vytvoří v aktuálním adresáři kopii souboru "dopis" a pojmenuje ji "dopis1"

Nyní řekněme, že tuto kopii potřebujeme přesunout do jiného adresáře. Použijeme příkaz pro přesun- "mv":

mv dopis1 /home/uzivatel/dokumenty/prace

Jelikož se aktuálně nenacházíme v kořenovém adresáři, musíme zadat kompletní cestu od kořene. Tímto se soubor "dopis1" přesune do adresáře "prace" ve vašich dokumentech. Teď si představme, že nepotřebujeme vytvářet kopii s jiným názvem, ale jen přejmenovat doubor. Použijeme pro příklad stejné názvy, jako při vytváření kopie:
mv dopis dopis1

Tento příkaz jen přejmenuje soubor "dopis" na "dopis1".

Nyní další příklad- náš soubor už nepotřebujeme, a tak jej smažeme. Na to slouží příkaz "rm".

rm dopis1

Nacházíme-li se v jiném adresáři, buď se do konkrétního adresáře se souborem přesuneme pomocí "cd", a pak "rm" nebo zadáme s "rm" celou cestu:
rm /home/uzivatel/dokumenty/prace/dopis1

Pokud chceme smazat všechny soubory a podadresíře v aktuálním adresáři, zadáme
rm -r

Tento příkaz smaže vše v aktuálním adresáři, a nakonec i už prázdný adresář v němž se nacházíme.

Pokud potřebujeme naopak vytvořit nový adresář, použijeme příkaz "mkdir".

mkdir dopisy

Takto vytvoříme adresář "dopisy" v aktuálním adresáři. Pokud jej chceme vytvořit v jiném adresáři, musíme opět zadat celou cestu až do cílového adresáře, nebo se do něj přesunout pomocí "cd".

Ještě jedno upozornění. Konkrétní cestu je možné zapsat dvěma způsoby, a to buď "~/Dokumenty/dopisy", nebo "/home/uživatel/Dokumenty/dopisy." Totiž "~/" má stejný význam, jako "/home/uživatel".


Další užitečné příkazy budou následovat v dalším pokračování.








POKRAČOVÁNÍ- DÍL 7. V PŘÍPRAVĚ >>>






Texty a úprava: František Javůrek ©