Amateur radio station Czech Republic - my name: František Javůrek, QTH: Brno, LOC: JN89HE, ASL: 205m
Home FRQ :

439.000 - OK0BH
438.925 - OK0BAB
Scheme :

1024x768,
IE, Mozilla
Výroba QSL :

OK1DRQ
Elliprint

Linux pro začátečníky 1.

Autor : Franta OK2FJ   (Highlander Brno)




Vzhledem k tomu, že jsem znám svým propagátorstvím Linuxu, dostávám často od radioamatérů dotazy ohledně provozování Linuxu, programů a jejich ekvivalentů k win programům, a celkově k problematice Linuxu a přechodu z win. Taktéž se mnoho dotazů týká v příručkách použité terminologie a pojmenování postupů, které začátečníkům nic neříkají. Proto jsem se rozhodl napsat seriál, který by pomohl s tím nejtěžším- se začátky. Abych nebyl obviněn z přehnaného a neopodstatněného optimizmu co se týče Linuxu, předem upozorňuji všechny, že jsem postupně měl všechny verze Windows od 3.1 až po XP, a v zaměstnání Win7. Takže opravdu mohu objektivně posoudit, co je lepší. A s čistým svědomím prohlašuji, že Windows bych už nechtěl, ani kdyby je rozdávali zadarmo! Nevěřte mnohým "zaručeným" zprávám o Linuxu! Všem říkám s čistým svědomím- opravdu za to, a z toho nic nemám, jen práci s tímto seriálem. A dělám to jen proto, abych vám pomohl k větší spokojenosti v práci s PC. Ale taky na rovinu říkám, z vaší strany to nebude zadarmo- prostě učit se, učit se, učit se, a hledat a číst informace. A pak teprve přijde ta pravá spokojenost a "IT slunce v duši" :-) Rady v tomto seriálu se budou týkat obecně nejoblíbenější distribuce UBUNTU a s grafickým rozhraním Gnome, kterou doporučuji i úplným začítečníkům.




Jaký Linux použít pro začátečníka ?

Takže v podstatě nejde o to, jaký Linux použít, protože LINUX JE JEN JEDEN! Linux je vlastně jen jádro operačního systému. Na toto jádro je pak nabaleno mnoho různých modulů, ovladačů, ale i programů, které máme k dispozici ihned po instalaci. A tento "obal" se pak už liší. Tento komplet, který vlastně instalujeme, se nazývá DISTRIBUCE- slengově distro. Distribuce jsou pak pojmenovány názvy, z nichž mnohé jste určitě slyšeli. Nejznámější např. Ubuntu a jeho klony Kubuntu, Edubuntu, Xubuntu, nebo LinuxLex, Mandriva, SuSe, Debian, RedHat, PClinuxOS, atd.

Tyto distribuce se ale neliší jen nabalenými moduly, programy a ovladači, ale i například vzhledem, nebo-li grafickýjm rozhraním, ovládáním, ale i třeba BALÍČKOVACÍM SYSTÉMEM. V Linuxu si proto zvykněme na správné označení programů k instalaci, kterým říkáme BALÍČKY. Tento systém vysvětlím později. Jednotlivé distribuce jsou pak díky různým ovládáním, ale taky různým stupňům celkové vyladěnosti, buď více, nebo méně vhodné pro začátečníky. Jako nejvhodnější pro začátečníky a troufnu si říci- i nejlépe vyladěnou a nejoblíbenější distribucí je v současnosti distribuce UBUNTU s grafickým rozhraním GNOME, případně Kubuntu s grafickým rozhraním KDE [vysvětím později]. Osobně doporučuji první volbu.

Samozřejmě distribucí je mnoho, víc, než tušíte. Pokud byste například potřebovali počítač pro řízení malého domácího jaderného reaktoru :-), kde by byl jediný požadavek na operační systém- jeho spolehlivost, můžete si stáhnout distribuci amerického NASA, která byla vyvinuta pro maximální spolehlivost a stabilitu, protože je používána na řízení kosmických letů. Nepočítejte ale s tím, že pro tuto distribuci najdete nějaké balíčky- nemá ani vlastní balíčkovací systém, vše se instaluje manuálně, závislosti musíte řešit sami, atd. To jen pro zajímavost.

Díky tomuto systému dost odlišných distribucí často slýchávám, že Linux je značně roztříštěn, protože každá distribuce je jiná, jinak se chová, ovládá atd. Pravdou ale je, že právě díky tomu si vybere každý dle svého vkusu a potřeb. Já osobně jsem od začátku požadoval dobře vyladěnou distribuci, s grafickým prostředím Gnome, které je svižnější než KDE, s balíčkovacím systémem DEB, který je propracovanější, a hlavně takovou, která bude nejpřívětivější pro začátečníky. To vše nabízí distribuce Ubuntu, u které jsem zůstal dodnes, a nemám potřebu ji měnit.


Lze si nějak vyzkoušet Linux, aniž bych jej musel instalovat na disk ?

Samozřejmě na rozdíl od Windows to možné je. Většina distribucí totiž funguje i jako tzv. Live CD/DVD. To znamená, že z instalačního CD/DVD lze nabootovat Linux do provozuschopného stavu bez instalace na disk, takže si jej můžete vyzkoušet bez zásahu do vašeho HDD. V tomto stavu funguje téměř vše, samozřejmě mimo instalování programů- tedy balíčků, protože systém jede z CD/DVD, a na toto médium nic instalovat pochopitelně nelze. Také se připravte na to, že při tomto zkoušení bez instalace bude systém značně pomalý, protože optická mechanika je přece jenom značně pomalejší než harddisk. Na prohlédnutí a vyzkoušení to ale dostatečně stačí- pokud ovšem nemáte nějakou exotickou grafickou kartu, která bude potřebovat zvlášť instalaci ovladačů. Naprostá většina karet ale pojede bez problémů na integrovaný ovladač. Dokonce vám při tomto zkušebním režimu bude fungovat i internet. I když Linux používá odlišné souborové tabulky, než Windows, vaše soubory uložené v souborových systémech FAT a NTFS [ve Windows] samozřejmě uvidíte. Opačně to nejde- Windows nevidí žádné jiné souborové systémy, než ty své.

Pro vyzkoušení prakticky stačí mít vypálený instalační CD/DVD, ten vložit do mechaniky, restartovat PC. Při tom musíte mít v BIOSu nastaveno jako první v pořadí bootování z optické mechaniky, nebo během startování PC mačkat klávesu F11 a vybrat start systému z CD/DVD. Po načtení média se zobrazí nabídka, mezi jinými i "Vyzkoušet linux bez instalace". Po jejím zvolení nastartuje systém a můžete zkoušet. Jak už jsem psal, mějte trpělivost, z měchaniky to přeci jenom trvá déle.


A kde vhodnou linuxovou distribuci seženu?

Vzhledem k tomu, že v licenčních podmínkách Linuxu je zakotveno, že nesmí být šířen za peníze [lze účtovat pouze náklady, jako médium, balení, případně knihu s návody atd.], i originál lisované koupené médium nestojí žádný velký peníz. I tak ale lze Linux pořídit úplbně zadarmo- stáhnout z internetových stránek konkrétní distribuce *ISO soubor a z něj si vypálit tzv. "obraz disku", nebo-li instalační médium. Pokud se chcete vyhnout případným problémům s možnými chybami vzniklými při stahování, lze většinou zakoupit tovární lisované DVD, případně u některých distribucí tzv. "krabicovou verzi", což není nic jiného, než krabice s DVD, návody, popř. knihou. Například Ubuntu lze pořídit v prodejnách BEN v knize, kde jsou dvě dvouvrstvá DVD, jedno s 32bit verzí a jedno s 64bit verzí, a samozřejmě obrovským množstvím balíčků. Kniha samotná pak slouží jako velmi dobrý manuál pro začátečníky. V následující tabulce najdete adresy se zrcadly ke stažení různých distribucí.




Nebudu mít v Linuxu problémy s mými dokumenty ?

Samozřejmě nikoliv. Linux je jen operační systém, a dokumenty a jejich formáty jsou věcí příslušných programů. Samozřejmě všechny grafické formáty, kancelářské formáty, archivní formáty a další si budete moci prohlížet, číst a upravovat dále, tak, jak jste byli zvyklí. Jen si budete muset zvyknout na to, že s nimi budete pracovat v jiných programech, protože Linux je jiný OS a tudíž na něj nelze nainstalovat ani spustit v něm programy pro Windows. Má jich ale více než dostatek vlastních, a navíc často tyto programy umí pracovat i s nestandardními formáty některých Windowsovských programů- např. často dotazovaný nativní formát Photoshopu. Navíc ihned po instalaci Ubuntu si můžete prohlížet formáty *PDF, *DJVU a podobné, pro které jste museli ve Windows instalovat zvlášť programy, protože v Ubuntu je už v základní instalaci geniální "multiformátový" prohlížeč souborů, který ovládá i takové formáty, o kterých jste dosud ani neslyšeli.

Jediný problém, na který určitě narazíte, bude ve vašich textových souborech, uložených v kancelářských programech pro Windows, a to nekorektní zopbrazení znaků s diakritikou. Je to způsobeno tím, že byly uloženy v kódování Windows 1250, které stále zcela nepochopitelně používají Windowsy. Ostatní operační systémy totiž používají daleko lepší a univerzálnější kódování textů UTF-8, které samozřejmě ovládá i češtinu s diakritikou. Takže buď při otevírání souboru zvolíte kódování win1250, a dokument se otevře korektně, nebo opět zvolíte otevřít s kódováním win1250 a poté "uložit jako" a zvolíte kódování UTF-8. Tímto své soubory zkovertujete do tohoto univerzálního kódování textů a nadále už budete mít pokoj.

Zprvu vás asi taky zarazí skutečnost, že po instalaci si nepřehrajete své MP3. Je to tím, že Linux dbá na to, aby byl opravdu svobodným systémem, bez licenčních nároků na nesvobodný soft. A kodeky na MP3 jsou nesvobodným softem, tedy takovým, který podléhá určitým licenčním ujednáním. Proto v prvotní instalaci nejsou zahrnuty. Není ale problém si je během okamžiku nainstalovat- v repozitářích jsou dostupné. Jen je nutné ve "zdrojích software" aktivovat položku "nesvobodný software". Pak vám budou nabídnuty k instalaci [zdarma]. To stejné je to s notoricky známými fonty z Windows- Times New Roman, Arial atd. I ty jsou nesvobodné, proto nejsou součástí systému po instalaci. I ty si ale po povolení nesvobodného softu můžete nainstalovat.


Po instalaci nemohu najít svůj disk "C" a mechaniky !




Správce souborů

Opravdu potřebujete k práci vědět, co je C, co D, atd? Potřebujete vědět, kde jsou vaše dokumenty, fotky, videa, ti pokročilejší případně kde jsou systémové soubory. A to vidíte. Ono nelogické "opísmenkování", neustále se zuby-nehty držící ve Windows opravdu potřeba není, a proto jej v Linuxu neuvidíte. Ono to "C" je vlastně vše, co momentálně ve správci souborů vidíte. Pokud si otevřete "Systém souborů", což je klasický "strom", ono božské "C" je zde vlastně nahrazeno znakem "/", což je kořenový adresář. V něm pak najdete adresář "Home", což je váš užovatelský adresář s dokumenty, atd. Stejně jako v moderních Windows máte ale zobrazen tento adresář i přímo, abyste pořád nemuseli zbytečně listovat Systém souborů/home, takže vaše Dolumenty, Obrázky, Videa, Hudbu, atd. vidíte přímo, bez nutnosti vstupování do systému souborů. A vaše mechaniky tam nevidíte jen proto, že momentálně je nepotřebujete a tak "spí" v hloubi systému, aby jej zbytečně nezatěžovaly. Ale nebojte se, v okamžiku, kdy do mechaniky vložíte médium, tak se automaticky tzv. "přimountuje" a v seznamu se objeví, podobně jako například různé klíčenky, digitální fotoaparáty, mobily atd. A objeví se vám opět přímo, abyste je nemuseli hledat v Systém souborů/mnt.

Pokud vás zajímá struktura adresářů, tak vězte, že na rozdíl od Windows je struktura v Linuxu podstatně jednodušší a předvídatelná, takže přesně víte, kde v případě potřeby hledat jaké soubory. Tyto následující adresáře naleznete v adresáři Systém souborů/:

  • /bin – Adresář obsahuje několik málo základních programů potřebných pro start systému, jež mohou být využity i běžnými uživateli (po startu).
  • /sbin – Obdobně jako adresář /bin, ale zde umístěné programy nejsou určeny pro běžné uživatele, nýbrž administrátora (superuživatele root).
  • /boot – Zde jsou uloženy soubory zavaděče a jádra potřebné při spouštění systému.
  • /dev – Soubory zařízení; jde o speciální soubory, které umožňují uživatelskou komunikaci se zařízeními systému (např. připojené diskové oddíly, sériové porty, zvuk, obraz aj.).
  • /etc – Konfigurační soubory globální, systémové; další konfigurační soubory jednotlivých aplikací naleznete v domovských adresářích uživatelů.
  • /home – Domovské adresáře jednotlivých uživatelů (jsou pojmenovány obvykle podle přihlašovacích jmen uživatelů) obsahující uživatelská data [Dokumenty, atd.] a uživatelskou konfiguraci (ta je uložena podle aplikací ve skrytých souborech nebo skrytých adresářích).
  • /lib – Sdílené knihovny vyžadované programy v kořenovém adresáři.
  • /mnt, /media – Adresář určený pro dočasně připojované systémy jako disketová jednotka, CD-ROM aj.
  • /opt – Instalují se sem některé nestandardní součásti systému, dodatečné aplikace, např. OpenOffice.org aj.
  • /proc – Poskytuje informace o systému (původně jen o procesech, odtud název); obsahuje pseudosouborový systém (dokonce je přiřazen ve fstab), který nereprezentuje strukturu dat na disku (nezabírá na disku žádné místo), ale jde o strukturu vytvořenou v paměti umožňující přístup k informacím o procesech a nastavení systému a jádra.
  • /root – Domovský adresář administrátora root; obvykle není přístupný ostatním uživatelům.
  • /tmp – Prostor vyhrazený běžícím programům pro ukládání dočasných souborů.
  • /usr – Tento adresář bývá velmi objemný, protože jsou do něj instalovány všechny aplikace; vnitřní struktura je z části podobná té z kořenového adresáře – najdeme zde bin, sbin, etc, lib; zvláštní význam mají adresáře /usr/share, kam jsou umisťovány aplikacemi sdílené soubory, a /usr/local, kde jsou instalovány aplikace „mimo“ distribuci (např. při kompilaci; opět adresáře bin, sbin, etc, lib aj.).
  • /var – Obsahuje data měněná za normálního běhu systému; jsou zde kupříkladu adresáře pro logování, tiskové a poštovní fronty, dlouhodobější tmp adresář aj.

I v Linuxu, stejně jako ve Windows, jsou některé soubory chráněny tak, že jsou skryté, takže je nevidíte. Pokud chcete ve správci souborů zobrazovat skryté soubory, použijte klávesovou zkratku CTRL+H. Skryté soubory v Linuxu se vytváří tak, že prvním znakem jejich názvu je tečka. Pokud vytvoříte soubor dopis.txt, budete jej ve správci normálně vidět. Pokud ale vytvoříte soubor .dopis.txt, bude skrytý a neuvidíte jej. Tak si můžete jednoduše některé soubory schovat před svým partnerem [pokud ovšem neovládá Linux tak dobře jako vy].












Texty a úprava: František Javůrek ©